Venózní vřed

Venózní bércový vřed – ulcus cruris venosum je chronický defekt bérce, charakterizovaný rozpadem tkáně a jeho odumíráním, který vzniká v důsledku chronického venózního onemocnění. V patologicky rozšířené žíle již nemohou žilní chlopně plnit svou ventilační funkci a krev proudí oběma směry, což má za následek vznik otoků a porušení výživy tkáně. Bércové vředy jsou nejtěžší komplikací chronického venózního onemocnění, tedy všechny stavy, které vznikají v důsledku hromadění žilní krve v dolních končetinách při poruchách zpětného toku, čímž vzniká přetlak v žilním řečišti, žíly se rozšiřují a objevují se varixy (křečové žíly). Žilní chlopně postupně ztrácejí svoji ventilovou funkci a neodváděná tekutina se hromadí v podkožní tkáni. Vlivem stagnace žilní krve a žilní hypertenze (chronické zvýšení tlaku krve na stěnu žíly) dochází postupně k atrofii kůže na holeních s vysycháním a olupováním kůže, s tvorbou pigmentací a se sklonem ke vzniku ekzémů.

Defekty mohou vzniknout i bez zjevné příčiny, například nepatrným podrážděním pokožky, ze kterého se postupně vyvine mělký mokvající vřed. Venózní bércový vřed může být poměrně velký, obvykle nebolestivý a spodina bývá potažena fibrinovým povlakem. Často masivně mokvá a je náchylný k infekci, pak může i výrazně zapáchat.